Vděčnost v předvánočním shonu

Vánoce jsou obecně nazývány svátky klidu a míru. Tento křesťanský svátek trvá celý prosinec, kdy adventní čas slouží k tomu, aby se lidé nachystali na oslavu příchodu Ježíška na svět. Je to čas, kdy příroda odpočívá. A to samé by měli dělat i lidé. Odpočívat, rozjímat, postit se, radovat se z toho, že mohou být pospolu.

Namísto toho se celá naše společnost pouští do šíleného vánočního tempa spojeného s vánočními večírky. Říjnem počínaje můžeme vidět záplavu vánočního zboží v obchodních domech. Ženy pucují své domy, aby měly na Vánoce naklizeno, napečeno, navařeno, nakoupeny a zabaleny dárky. Děti neví už co si přát, protože všichni skoro všechno máme. Půst nahradilo obžerství. Ale v pohodě, dáme si přeci klasické novoroční předsevzetí, že zhubneme, že začneme běhat a pod stromeček příští rok dáme dětem maximálně 3 dárky (což se opět nepovede).

Co s tím ovšem souvisí je z mého pohledu velký vliv Vánoc na naše emoce. Je na nás vyvíjen neustálou konzumní masáží médií a okolí velký tlak. A to nejen na děti formou dárků, které si nyní většinou vybírají samy z katalogů různých hračkářství, protože jim jejich fantazie již došla. Ale také na ženy, které chtějí všechno stihnout, aby měly včas napečeno, naklizeno a na Štědrý den navařeno několik chodů.

Namísto toho, abychom si v klidu odpočinuli, setkávali se a povídali při dlouhých zimních večerech, navštěvovali naše prarodiče, rodiče, příbuzné, známé, běháme celý prosinec a na Štědrý den se svalíme pod strom unavení.

Jak takový čas zdravě přežít?

Zachovat si selský rozum, nenechat se strhnout okolím a uvědomit si naše opravdové hodnoty. V dnešní době, kdy nám pandemie vzala spoustu radosti si tu radost do našich životů musíme přinést sami a to jen tím co máme a na co máme. Mít radost z maličkostí.

Člověk si uvědomí, že většinu materiálních věcí nepotřebuje. Protože z nich má radost jen chvíli. Je to vidět na dětech, které trhají spousty dárků a ve finále ani neví, co dostaly.

Důležité je učit sebe i naše děti to, že největší radostí jsou společné chvíle a krásné zážitky, na které budeme jednou vzpomínat. Protože nejdražší komoditou je v dnešní době čas. Přeji si, abychom si ho mohli všichni dopřát tolik, kolik to jen jde a jen s těmi, se kterými je nám dobře. Protože to nejcennější jsou opravdu hezky strávené chvíle.

Je také třeba zavzpomínat na naše blízké, kteří nás opustili. Zavzpomínat na ty hezké chvilky s nimi a přijmout i případné slzy, které s tím souvisí.

Doporučuji také oslavit 21.12. zimní slunovrat, neboli první zimní den. Tento den je nejdelší noc a nejkratší den. Pro naše keltské předky znamenala tato noc příchod naděje a života, jež pro ně představovalo slunce. Proto tento den oslavovali zapalováním ohňů, jejichž světlo a teplo mělo přivolávat sílu slunce a zároveň oslavit jeho návrat. Slunce znamenalo, že zima se, pomalu končí a že nastává období veselí, radosti, světla a tepla - čas, kdy bude zase lépe. Můžeme tedy tento čas věnovat rekapitulaci našeho roku. Zapálit si oheň a spálit to staré, co již nechceme a nechat tak místo na to, aby mohlo přijít něco nového, co si přejeme ve svých životech.

Přeji Vám krásné Vánoce, zachovejte si v sobě radost z maličkostí a buďte vděční za to, co máte.

Erika Bach